Vedlejší účinky léků na hyperaktivní močový měchýř (HMM)

Jedním z hlavních způsobů léčby hyperaktivního močového měchýře (HMM) jsou léky, doporučované lékařem k trvalému nebo příležitostnému používání. 

Nevýhodou této speciální skupiny léků je potenciální výskyt vedlejších, nežádoucích účinků. Pokud pacientovi či pacientce tato rizika vyjmenuji, obyčejně se zděsí a mnohdy téměř ztratí o léčbu zájem. Běžným jevem také je, že lék předepíši, přidám poučení, a když pacient(ka) přijde za pár týdnů na kontrolu, na můj dotaz „Tak co? Je to lepší? Pomohlo to?" se dozvím, že dotyčný (dotyčná) doma podrobně prostudoval(a) příbalový leták a po přečtení dlouhého výčtu komplikací, ke kterým může dojít, pro jistotu léky vůbec nenasadil(a).

Předepsaná léčiva samozřejmě mají nezanedbatelný potenciál způsobovat různé vedlejší účinky. Mezi nejčastější patří sucho v ústech, rozostřené vidění, zácpa (a jiné). Pozor! V žádném případě to neznamená, že tyto účinky na sobě pocítí všichni pacienti. Naopak. Většina snáší tyto léky dobře a bez problému.

U další skupiny pacientů se některé z těchto jevů sice vyskytnou, ale v míře mírné až zanedbatelné, rozhodně převýšené účinky léčivými. Většinou se nedá dopředu rozpoznat, zda právě vy budete, či nebudete těmito nežádoucími účinky trpět. Jediná možnost, jak to lze zjistit, je vyzkoušet to. Uvědomme si, že se nejedná o léky zachraňující či prodlužující život. Jde o léky tlumící některé vaše obtěžující příznaky, tedy jinými slovy zlepšující kvalitu vašeho života. A pokud se ukáže, že máte tu smůlu, že nesnášíte lék zrovna úplně dobře, je především na vás, abyste posoudil(a), co je horší. Časté močení, noční močení apod., nebo normální močení, ale například pocit sucha v ústech? Samozřejmě je to velice individuální. Někdo má ty příznaky HMM vyjádřeny mírně a vlastně ho tak moc neobtěžují, jiný je má výrazné a obtěžují ho velmi intenzivně. Někdo lék snáší zcela bez potíží, někdo má např. jen trochu sucho v ústech a další má ústa zcela vyprahlá, k tomu se mu zhorší chronická zácpa a špatně vidí…

Jako pacient se prostě musím rozhodnout. Když vidím, že po nasazení léčby chodím v noci močit čtyřikrát místo pětkrát – tedy zlepšení nic moc – a k tomu se projeví vedlejší účinky léčby (např. zácpa), je jasné, že se kvalita mého života moc nezlepšila, spíše naopak, a nemá žádný smysl v léčbě pokračovat. V tomto případě rozhodně nedoporučuji pokračovat v této léčbě. Pokud ale místo pětkrát v noci nemočím vůbec, a krásně se vyspím, je jasné, že tento pokrok za nějakou drobnou nepříjemnost stojí.

Tedy ještě jednou. Toto je podle mne jeden z typických případů, kdy pacient musí být aktivní a jasně se vyjádřit, jaká varianta je mu milejší. V tomto případě to pacient ví opravdu lépe než lékař a on je ten, kdo rozhodne o pokračování či nepokračování v léčbě.

Avšak dodal bych: „Když řekneme A, musíme říci i B – co jiného takovému pacientovi, u kterého se silně projevují nežádoucí účinky léčby, zbývá?" Většinou nic než se s tím smířit, protože lékař mu pravděpodobně již mnoho dalších variant léčby nenabídne. Ne z důvodu, že by nechtěl, ale že nejsou. Předpokládám, že například cvičení či režimová opatření byla již jako léčebná možnost vyčerpána ještě před nasazením léků a některá další existující doporučení či způsoby léčby rozhodně nepatří k běžně dostupnému a používanému standardu.

MUDr. Jiří Poněšický

30

Vyhledat lékaře

Vyberte kraj
30