Žíznivka není hyperaktivní měchýř

Minulý týden jsem hovořil s pacientem ( ano, i muži trpí na hyperaktivní močový měchýř i když u žen je tento problém běžnější ) s typickými příznaky hyperaktivního močového měchýře. Ovšem pacient už přišel s vlastní diagnózou. Na internetu se dočetl o žíznivce ( diabetes insipidus ), popisované příznaky odpovídají přesně jeho obtížím atd.. Velmi na této diagnóze lpěl a dalo dost práce mu ji vymluvit.

Stejně si nejsem jist, byl-li jsem v tom úspěšným. Ale uvědomil jsem si , že s podobnými pocity přichází více pacientů. I když většina jich netuší, že existuje nějaký diabetes insipidus. Ostatně , ani termín hyperaktivní močový měchýř není v podvědomí širší veřejnosti příliš pevně zakotven. Častým dojmem však bývá pocit, "že vymočím daleko více než vypiju" a obava, "že se vymočím z podoby". Nebo odborněji, "že se musím dehydratovat". Na rozdíl od poměrně běžného trablu s hyperaktivitou měchýře je žíznivka dosti vzácnou hormonální poruchou, způsobenou nejčastěji nedostatečnou sekrecí antidiuretického hormonu. Ten je zodpovědný za zpětné vstřebávání vody v ledvinách a tím za zahušťování ( koncentraci ) moči. Pacient se žíznivkou vypije a následně vymočí např. 10-20 litrů tekutin. To se normálnímu člověku podaří opravdu jen těžko. S hyperaktivním měchýřem máme pocit neustálého nucení a močit chodíme každou chvíli. Ale obyčejně se jedná o malé porce a celkový výdej nevybočuje z normálu. Normál má široké hranice, záleží na příjmu tekutin, pocení apod. ale orientačně se obyčejně jedná o rozmezí 1-3 litry moče za den. Abychom se ubezpečili, že se nebezpečně nedehydratujeme, stačí se pravidelně vážit. Protože platí zákon o zachování hmoty. Pokud tedy nedochází k podivně rychlým a výrazným úbytkům na váze, snad to s tou dehydratací nebude tak dramatické. Další možnost je vést si mikční kartu ( deník ). Standartní vyšetření u pacientů s různými poruchami močení. Do deníku si zaznamenáváme nejlépe 2 dny za sebou, ideálně např. o víkendu, čas a objem všech požitých tekutin. Tak i čas a objem vymočeného. Ano, močit musíme do odměrky. A pak to všechno sečteme. Přijatých tekutin bývá více. Něco totiž vydýcháme , něco vypotíme ( za horka a při sportu či namáhavé práci samozřejmě více - může jít i o litry ), menší množství odejde se stolicí. I kdyby se ukázalo, že jsme vymočili o něco víc, den předchozí či následující to bude nejspíše obráceně a celková bilance se vyrovná. V každém případě, jestli jsme vymočili 2 nebo 20 litrů poznáme celkem snadno. Mikční deník jsem tedy doporučil i zmíněnému pacientovi. Doufám, že ho přesvědčí.

Shutterstock 173815760

Vyhledat lékaře

Vyberte kraj
Shutterstock 173815760