Noční pomočování u dětí (enuresis nocturna)

O nočním pomočování se hovoří v případě, že u dítěte staršího 5 let dochází alespoň 2× za měsíc k významnému úniku moči během spánku.

U dětí se epizody inkontinence moči odvíjejí od vyzrání centrální nervové soustavy. V některých případech děti s hyperaktivním měchýřem zůstávají suché během dne a únik moči přetrvává ještě v noci. Předpokládá se, že primární hyperaktivní měchýř u dětí je výsledkem zpožděného vyzrávání centrální nervové soustavy a reflexů. Vliv má jistě i genetika. Pokud nočním pomočováním trpěli oba rodiče, bude jím se 77% pravděpodobností trpět i jejich dítě. Naopak, pokud tento problém neměl ani jeden z rodičů, riziko je podstatně nižší.

Míře vyzrávání centrální nervové soustavy odpovídá frekvence denních inkontinencí (úniku moči) vztažených k věku dítěte.

Denní inkontinenci má 13 % dětí ve věku 4 let, 10 % dětí ve věku 5 let, 5 % dětí ve věku 7 let.

Jiné populační studie prokázaly, že 2–4 % sedmiletých dětí trpí denní nebo kombinovanou denní i noční inkontinencí alespoň jednou týdně, častěji pak dívky. Až u 50 % dětí ve věku 4–6 let byla při pomočení zaznamenána urgence, tedy jedno z kritérií hyperaktivního měchýře.

Klinické projevy hyperaktivního měchýře (OAB) jsou u dětí podobné jako u dospělých.

Patří sem časté močení, urgence až urgentní inkontinence, časté močení v průběhu noci anebo až noční pomočování. Děti často vykazují různé chování oddalující močení, aby zabránily úniku moči, včetně podřepu a křížení nohou, které problém jen dále prohlubují.

Takovéto děti mohou mít opakující se infekce dolních močových cest a zácpu, výsledkem pak může být dyskoordinace při močení mezi měchýřem a svěračem močové trubice, zbytky moči v měchýři po vymočení až výsledně snížená síla svalu močového měchýře.

Trvá-li noční pomočování u dítěte staršího 5–6 let, měla by se provést konzultace u lékaře. Předmětem návštěvy lékaře je vyloučit mnohem závažnější důvody nočního pomočování. To bývá v řadě případů příčinou jinak neidentifikovatelné hyperaktivity močového měchýře, jindy pak problém pramení v již dítětem zafixované dyskoordinaci močení, kdy v průběhu močení dochází k přerušování proudu na základě kontrakcí svěrače. Je však třeba vyloučit i jiné vrozené vady, jako je např. chlopeň zadní močové trubice u chlapců, která může bránit močení.

Vyšetření: U lékaře mezi základní vyšetření patří pohovor o okolnostech a charakteru močení, vyplnění pitné a mikční karty, vyloučení infekce močových cest a provedení tzv. uroflowmetrie s EMG. Pod tímto názvem se schovává jednoduché, bezbolestné vyšetření, kdy se dítěti pouze nalepí na hýždě a stehno elektrody, které měří elektrický potenciál svěrače a dítě se vymočí do přístroje, který zaznamená a nakreslí proud moči. Následně se pomocí ultrazvuku provede měření objemu zbytkové moči v měchýři.

Jen v málo případech je indikováno podrobnější vyšetření, např. zobrazení močové trubice na rentgenu plněním kontrastní látkou či endoskopie s prohlédnutím močové trubice a močového měchýře kamerou. I v těchto případech je však vyšetření nebolestivé nebo v případě endoskopie zpravidla v krátké celkové anestezii.

Léčba: Z léčebných opatření je na prvním místě úprava pitného režimu, aby nejvíce přijatých tekutin bylo spíše dopoledne a do časného odpoledne. Dále nácvik správného močení s dokonalou relaxací svěrače v průběhu mikce. K tomu slouží zábavné počítačové programy, které se připojí k již výše popsané uroflowmetrii s EMG. Úkolem dítěte je co nejlépe relaxovat svěrač, což ukáže určitý obrázek na monitoru.

Mezi další opatření patří noční buzení na vymočení – tzv. alarmy –, jež dítě upozorní na nutnost vymočení, je-li příčinou tvrdý spánek. Z medikamentů je možno podávat antidiuretický hormon – v nosním spreji či tabletách – a s úspěchem i některá anticholinergika – léky na hyperaktivní močový měchýř –, která jsou schválena pro podávání dětem.

Istock 000018915301xsmall

Vyhledat lékaře

Vyberte kraj
Istock 000018915301xsmall
Istock 000019766879xsmall